-
1 οὖδας
οὖδας, τό, gen. οὔδεος, dat. οὔδεϊ u. οὔδει (vgl. ὁδός), der Boden, Erdboden, die Erdoberfläche; ὀδὰξ ἕλον οὖδας, Il. 11, 749, öfter; ὀδὰξ ἕλον ἄσπετον οὖδας, 19, 61, eigtl. den Boden mit den Zähnen fassen, von dem tödtlich Verwundeten, wie wir sagen »ins Gras beißen«; κεφαλὴν οὖδάςδε πελάσσαι, Od. 10, 440, ἐπεὶ μάλα πῖαρ ὕπ' οὖδας, 9, 135, ein fetter Boden; ὁ δ' ὕπτιος οὔδει ἐρείσϑη, Il. 7, 145; δόρυ μακρὸν οὔδει ἐνισκίμφϑη, der Speer fuhr in die Erde, 16, 612; οὔδεϊ δέ σφιν χαῖται ἐρηρέδαται, 23, 283, hingen auf die Erde hinab; ἀπ' οὔδεος, vom Boden, 12, 448 Od. 9, 242. – Besonders auch der Fußboden, das Estrich in den Zimmern; κραταίπεδον οὖδας, Od. 23, 46; ἐν Διὸς οὔδει, auf Zeus' Fußboden, auf dem Boden seiner Wohnung, Il. 24, 527, wie πατρὸς ἐπ' οὔδει, 5, 743; sprichwörtlich ἐπ' οὔδεϊ καϑίζειν τινά, d. i. ihn um alles das Seinige bringen, H. h. Merc. 284; ἰὼ πατρῷον οὖδας Ἀργείας χϑονός, Aesch. Ag. 489; κονίσας οὖδας, Pers. 159; φορούμενος πρὸς οὖδας, auf den Boden stürzend, Soph. El. 742; πεσεῖν πρὸς οὖδας, Eur. Hec. 405; στέγος βεβλημένον πρὸς οὖδας, I. T. 49, öfter; einzeln bei sp. D., wie Ep. ad. 485 (VII, 615).
-
2 οὖδας
Aοὔδει Il.5.734
, al. (more rarelyοὔδεϊ 23.283
, h.Merc. 284):—poet. Noun, prop. surface of the earth, ground, ἄσπετον οὖ. Od.13.395, al.; ὑπ' οὖ. under the surface, 9.135; ὀδὰξ ἕλον οὖ. bit the dust, of wounded or dying men, Il.11.749, 19.61, Od. 22.269; οὔδει ἐρείσθη he rested on the ground, Il.12.192; ἀπ' οὔδεος from the ground, ib. 448, Od.9.242; οὖδάσδε to the ground, to earth, Il. 17.457, Od.10.440: also in Trag., πρὸς οὖδας φορεῖσθαι, πεσεῖν, βεβλῆσθαι, S.El. 752, E.Hec. 405, IT49, etc.; χθονὸς οὖ. Emp.115.10;πατρῷον οὖ. Ἀργείας χθονός A.Ag. 503
.2 floor, pavement in rooms and houses, κραταίπεδον οὖ. Od.23.46; ἐν Διὸς οὔδει on the floor of Zeus' abode, Il.24.527;πατρὸς ἐπ' οὔδει 5.734
, 8.385: prov., ἐπ' οὔδεϊ φῶτα καθίσσαι to bring a man to the pavement, i.e. to strip him of all he has, h.Merc. 284. -
3 ουδας
οὖδεος τό (dat. οὔδει и οὔδεϊ)1) почва, земляπῖαρ ὕπ΄ οὖ. Hom. — тучная почва;
οὖδάσδε, πρὸς и ἐπ΄ οὔδεϊ Hom. — наземь;φορούμενος πρὸς οὖ. Soph. — влекомый по земле;πατρῷον οὖ. χθονός Aesch. — земля отцов, родина;ὀδὰξ οὖ. ἑλεῖν Hom. — впиться зубами в землю, т.е. пасть на поле сражения;2) полἔχειν οὖ. κραταίπεδον Hom. — покрывать (собою) твердый пол
3) помещение, дом(ἐν Διὸς οὔδει, πατρὸς ἐπ΄ οὔδει Hom.)
-
4 κραταίπεδον
κραταί-πεδον, οὖδας, mit hartem, festem Boden
См. также в других словарях:
κραταίπεδος — κραταίπεδος, ον (Α) αυτός που έχει σκληρό δάπεδο, σκληρό έδαφος («κραταίπεδον οὖδας» λιθόστρωτο έδαφος, Σχόλ. Ομ. Οδ.). [ΕΤΥΜΟΛ. < κραται (< κράτος*) + πεδος (< πέδον «πεδιάδα, έδαφος»), πρβλ. υψί πεδος, χαλκό πεδος] … Dictionary of Greek